Cihlářství patřilo k nejstarším dělnickým povoláním již od starověku. Na stavbu obydlí bylo potřeba stavebního materiálu a tak výroba cihel byla již dávno známá. Historie nepálené cihly sahá až do období 8 500 – 7 500 let před naším letopočtem. První pálené cihly se objevují v Římě kolem roku 400 před naším letopočtem. V Právo vyrábět cihly přiznal poddaným (na jejich pozemcích pro vlastní potřebu i na prodej) Dvorský dekret ze 4. února 1819. V celém okolí Višňového byly cihelny, např. V Horních Dunajovicích, Horních Kounicích, Mikulovicích, Chlupicích. Kdy byla ve Višňovém první cihelna, o tom se nezachoval žádný písemný doklad. Údajně se našly dle ústního podání pozůstatky cihelny při stavbě domů v lokalitě pod Sokolovnou. První písemná zpráva o cihelně ve Višňovém v lokalitě Zmol je z roku 1920. Jedná se o zápis notáře Dr. J. Krka v knize tehdejšího starosty Višňového pana Josefa Adámka (č. p. 37) z jednání o smlouvě pachtovného, který uvádí změnu pachtýře z pana Bezunka na Společnosti s ručením obmezeným, (dnes s ručením omezeným) sestavenou z 22 podílníků a kapitálem 44 000 korun, tzv. Společenskou cihelnu předsedal pan Josef Adámek (č. p. 37). Ke zvolenému představenstvu patřil dále místopředseda a další dva jednatelé. Organizace zanikla likvidací v roce 1928. Panu Adámkovi znovu pronajatá cihelna byla v provozu i během 2. světové války. K sortimentu Višňovské cihelny patřily pálené cihly, klenovky, křidlice (střešní krytina), korýtka, půlky cihel, nepálené cihly, tzv. vepřovice. Další nabídkou Společenské cihelny byl rozvoz uhlí i pro soukromé osoby. V žádosti Zemskému úřadu o zvýšení ceny cihel za 1 000 kusů z tehdejších 290 na 360 korun je vedením cihelny zdůvodněno: “Podotýkám, že jsou ještě jiná vydání, která zde neuvádím. To je, oprava cesty, povozy pro dělníky, dubiozní pohledávky atd., které činí též značná vydání. Dále sděluji, že máme na doly pro uhlí přes 40 km daleko, hlína je zde hodně štěrkovitá, takže můj požadavek o zvýšení ceny jest plně oprávněný a doufám, že této žádosti bude laskavě vyhověno. Zastavením podniku by pozbyli práci nejen dělníci v cihelně, ale i oni, kteří pracují na stavbách, nebo o cihly jest velká nouze.“ 15. května 1940. Zajímavostí bylo značení cihel, tzv. Kolky. Vzhledem k tomu, že zna
čení nebylo předepsáno, záleželo na kreativitě výrobce, jak cihlu označí. V době produkce višňovské cihelny se používaly značky negativní́. Vytvářely je tak, že na dno cihlářské́ formy umístily kovové́ lišty s nasazenými kovovými štočky, na kterých byly vyvedené́ znaky představující značku. Po vyklopení surové́ cihly z formy, vznikla negativní́ značka
, která́ byla oproti pozitivní́ vstupující́ (zarytá) do hmoty cihly. Typickými vyškovskými značkami – monogramy byly H-W (Hof – Wischenau) a J-A a A-J (Josef Adámek). Místo pomlčky se objevovaly i číslice 1až 5 tečky (ev. jiné). O významu číslic a ostatních znaků jsou různé domněnky, chybí systematické zpracování značek jak v Čechách, tak a i na Moravě. Višňovská cihelna byla v provozu i v době druhé světové války. Po znárodnění se stala majitelem cihelny obec a udržela ji v provozu až do jejího zavření do srpna roku 1961. V cihelně našli pracovní příležitost mnozí místní občané. Po zrušení provozu cihelny sloužily
prostory ke skladu starého železa a sušení králičích kožek. Roku 2012 ustoupila cihelna ve Zmolách své místo pěti rodinným domům, dalších šest je plánováno. Před strhnutím celé stavby potvrdili památkáři, že objekt není veden jako technická historická památka. Chybí mi údaje mezi prvním zápisem o cihelně a letopočtem na peci cihelny „1909“. Třeba tato tajemství leží někde v rodinných archívech. Zajímavou sbírku cihel pana Polického (ke dvěma stům exemplářů) můžete navštívit od poloviny srpna 2016 v zámku v Miroslavi
Děkuji rodině Adámků (č. p. 13, dříve 37) za poskytnutý materiál rodinného archívu. Marie Svoradová