Kultura- kulturní činnost je aktivní, na které se sami podílíme, nebo přejímaná, například v současné době nejčastější – televize.
V kronice našeho městyse najdeme od roku 1925 po rok 1948 zápisy o bohatém kulturním životě ve Višňovém.
Tradicí kulturní činnosti ve Višňovém byly oslavy svátku Vánoc, Velikonoc, dokončení polních prací jako žně a sběr vína. Dále pak Mikulášské besídky pro děti, vynášení Moreny – smrtky, plesy různých spolků či organizací, tělocvičné akademie a vystoupení školáků.
Kroniku městyse Višňové vedl místní duchovní konsistorní rada páter Jakub Řezníček, který zde na farnosti působil od roku 1903 do 1950. Páter Řezníček se velkou měrou osobně podílel na konkrétní kulturní činnosti, převážně při podpoře organizace Orla. Orel česká sportovní organizace, která byla z podnětu katolické církve založena v roce 1909. Nejrychleji se nová sportovní organizace rozrůstala na Moravě, kde ve svém působení na mládež zdatně soupeřila se Svazem dělnických tělocvičných jednot (SDTJ) i Sokolem. Orel stavěl a staví nadále svoji činnost na křesťanských základech a věnuje se především sportu pro všechny a práci s mládeží. Zásluhou pátera Řezníčka se rozvíjelo ochotnické divadlo, pěvecký sbor, jako i další zajímavé vzdělávací akce. Páter sám působil jako učitel houslí, hudební skladatel písní a básní. Jeho chrámový pěvecký sbor vystupoval v okolí, převážně v Katolickém domě při doprovodu charitativních akcí.
Od roku 1919 působila v obci tělovýchovná organizace SOKOL. Jeho zakladateli byli bratři Josef a Johan Bojanovští. V roce 1926 postihla hraběcí lesy polomová kalamita a hroztilo, že se dřevní hmota nebude stačit zpracovat a tak činovníci místního Sokola požádali hraběte o dřevo. Z tohoto daru bylo dřevo použito v roce 1929 na stavbu Sokolovny. Zakladatelé Sokola ručilI bance svými domy. Prvním starostou Sokola byl Josef Bojanovský, náčelníkem Ladislav Holčapek, náčelnicí Růžena Indrová, pokladníkem Jan Bojanovský. Do ukočení stavby Sokolovny v roce 1930 se cvičilo hlavně venku, v podzimu a na jaře ve sklení ku hraběcího zahradnicnictví, v zimě na sále zájezdního hostince u Kolářů. Sokol pěstoval tělocvik s úmyslem posílit tělesnou i duševní stránku svých členů, dále celého národa, který v té době nesměl mít vlastní armádu ani jiné branné složky a prokázat životaschopnost Čechů a Slováků, podpořit jejich snahy o národní, jazykovou a kulturní samostatnost. 
Ráz Sokola byl už od jeho založení v roce 1862 národnostní, především byl vnímán jako český a obrozenecký. Členové Sokola ve Višňovém se věnovali nejenom tělovýchově, ale i svému ochotnickému divadlu.
A tak byla ve Višnňovém divadla dvě. Sokolští ochotníci hrávali v Sokolovně, Orli- ve „V“-Orlovně dnes Cyklopension. A když nějaký z herců náhodou vypadl nebo naopak byl za svůj výkon velmi žádán, zaskočil i v konkurečním vystoupení.
Nahlédneme do kroniky, co bylo tehdá na programu:
Vyděděnci, historický obraz ze 30-tileté války, 28.10.1925
Pasačka z Lurd, na počest 70. jubilea obnovení fary ve Višňovém , 9.2.1929
Kuplety a scéna Vaškova svatba, vystoupení ve Znojmě v Katolickém domě, 5.11.1933
Kytice slovanských písní skladatele Marhuly, vystoupení chrámového sboru v Katolickém domě ve Znojmě, 3.2.1935
Třítaktová operetka, vystoupení v Charitě Znojmo, 1.12.1935
Výstava knih v Orlovně – zapůjčena doktorem Hrbáčkem z Přerova, 2.3.1936
Selská svatba: obyčeje a zvyky selských svateb. Předvedeno před zámkem 23.8.1936
Vzpomínky starších občanů uvádějí tři divadelní představení v lese: Ondráš, Jedenácté přikázání, Jánošík, (v hlavní roli s Janem Nehybkou, pozdějším starostou Višňového).
Známá byla i silvestrovská představení v Sokolovně – v režii pana Slávka Moravce a pana Josefa Lahodného.
Oblíbenými byly i časté hudební produkce místních a okolních učitelů, chrámového sboru jako i umělců z Brna. Pamětníci vzpomínají na velkolepou hudební produkci ke stému výročí narození Bedřicha Smetany s ukázkami z jeho oper Hubička a Prodaná nevěsta.
Nejrozšířenějšími byly taneční zábavy – plesy pod záštitou místních organizací – Sokola, Orla, Myslivců, Hasičů a školy.
Miroslavské noviny dne 24.6,1929 otiskly údaj, že v okrese Moravský Krumlov je 22 českých knihoven, mezi nimi i Višňovská obecní knihovna.
V týdenících Ochrana a Znojemský venkov vyšly články o višňovské pouti, zavádění a jiných zvycích, nebo i o bohatých vepřových hodech v hostincich pana Roubíčka
V Orlovně bylo od roku 1928 němé kino. V 1935 se promítal první zvukový film Hej Rup s Voskovcem a Werichen. Jako první kino v okolí se tešilo dostatečné přízni přespolních diváků. O kině příště více.
V době 2. světové války, době protektorátu, byly obě organizace umlčeny a v kraji zůstaly pouze hudební produkce, kino a nově zvyklý spolek Kuratorium.
„Kde řinčí zbraně, kultura umírá“.
Prameny:
Z Kroniky obce Višňového /páter Jakub Řezníček
ze vzpomínek pana Václava Adámka a ze vzpomínek pana Josefa Koláře na svého dědečka zakladatele Sokola Josefa Bojanovského
zpracovala Marie Svoradová
,